Svátek Uvedení Páně do chrámu - Slib

Evangelium (Lk 2,22-40)

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do chrámu, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: `Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí." Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

Moje zamyšlení

Od Ducha svatého se Simeon dozvěděl, že nezemře, dokud neuvidí Mesiáše. Na Bohu je mnoho vlastností krásného, a jedna z těch vlastností je dodržet to, co slíbil (řekl). A my, když něco řekneme nebo dokonce slíbíme, tak někdy to sice dodržíme a někdy to nedodržíme, protože se nám motá spousta věcí, které máme udělat, kolem nás anebo to zapomeneme. A právě zapomenout na to, co jsem slíbil, si myslím že je horší, než když člověk o tom ví, chce to v tu chvíli vykonat, ale nejde to, že třeba musí udělat něco přednějšího.
A tak snažme se plnit to, co slíbíme, neboť když slíbíme, tak to máme (musíme) dodržet. Jednou otec biskup Jiří Paďour, který už je šest let na věčnosti, řekl: ,,Dávejte si pozor na to, co slibujete, ale když slíbíte, tak to dodržte! Dal jsem slovo a to slovo ať se stane, já ho zaštituji svým tělem, svou existencí.''