4. neděle v mezidobí - Poslání

Evangelium (Lk 4,21-30)

Ježíš promluvil v synagoze: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: "Není to syn Josefův?" Řekl jim: "Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau." Dále řekl: "Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie." Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

Moje zamyšlení

,,Jako Eliáš a Elizeus i Ježíš byl poslán nejen k Židům.´´ Tato věta není z evangelia, ale nějak z něj vyplývá. Tito tři muži byli posláni nejen Židům, ale i pohanům. Ježíšovi apoštolové potom i křesťanům obráceným ze židovství či pohanství. A my jsme jeho učedníky a taky jsme poslání nejen křesťanům, ale i Židům, pohanům, nebo jak my používáme ten výraz ,,nevěřícím´´. A jaký je tedy náš úkol, když jsme Ježíšovými učedníky? Přinést ho mezi ostatní a hlásat jeho evangelium. 
Každý má jiné poslání, někteří podobné třeba v tom, že jsou v jednom řádu, ale přesto trochu jiné. A vnímejme ten hlas z našeho srdce, neboť to už k nám mluví Bůh. A on nám dává onen dar poslání. Buďme tedy otevřeni jeho slovům a mějme tu odvahu vykročit s Kristem mezi lidi.