2. neděle adventní - Prostor pro Krista

Evangelium (Lk 3,1-6)

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: "Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu."

Moje zamyšlení

,,Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy.´´ Je důležité mít odpuštění v srdci, protože odpuštěním hříchu se uvolňuje místo v srdci toho člověka, který to odpuštění dostal. A je důležité mít čisté srdce, aby tam mohl Ježíš přebývat. Když to srdce je najednou čisté, je tam prostor pro Krista a On tam vstupuje, a my spácháme nějaký hřích, toho místa tam pak už má méně, A to je špatně. Nikomu z nás se nedaří nehřešit. Všichni hřešíme, ať chceme nebo ne. Ať se snažíme sebevíc, hřešíme. Ten hřích je totiž lákavý. Ale nemějme strach a dejme prostor Bohu, i když tam už je jenom malinký kousek místa, kam se On ještě vleze. Dejme mu prostor, a budeme-li chtít, On nám pomůže a povede nás na cestě k sobě. A tak chtěl bych toto zamyšlení zakončit větou, kterou můj biřmovací patron, svatý papež Jan Pavel II. na začátku pontifikátu vybízel shromážděný lid slovy: ,,Nebojte se! Otevřete, ba přímo rozrazte dokořán brány Kristu! Otevřete svá srdce, své životy, své pochybnosti, těžkosti, své radosti a city jeho spásné moci a dejte mu vstoupit do svých srdcí. Nebojte se! Kristus ví, co je v člověku. Jedině on to ví ... !"